Jana

Jmenuji se Jana Golkovská je mi 14 let. V roce 2016 když mi bylo 12 jsem se popálila o elektrický proud o troleje. Ve čtvrtek 21.4. jsem šla po škole s kamarádkama domů, cestou jsme se domluvily, že pojedeme do Sokolova. Tak jsme tam odpoledne jely, procházely jsme se atd. No a když jsme měly jet s kámoškou domů tak nám ale bylo líto že by šla druhá kámoška domů sama. Tak jsme se domluvily, že jí doprovodíme a pojedeme později. Šly jsme tedy s ní a vzaly jsme to zkratkou přes odstavené vagóny. Měli jsme ještě hodně času a tak jsme si řekly, že se tam půjdem. Šly sme tam. A chtěly jsme si sednout, napadlo nás že otevřeme ten vagón a sedneme si dovnitř ale nešlo to otevřít, tak jsme se rozhodly, že si sedneme nahoru na vagón.

První lezla moje kámoška a pak já. Už vylezla nahoru a já lezla za ní. Ona mi řekla že se bojí. Já jí řekla ať se nebojí a vylezla za níTím se udělal elektrickej oblouk (výboj). Ona (kámoška) byla v šoku a probíhala tam mezi vagóny a já sem omdlela.

Probudila jsem se jak mě hasič vezl na lehátku do vrtulníku.
Říkala sem mu, že ať mě pustí, že musím domů... A on mi řekl co se stalo a to už jsme byli ve vrtulníku.

Dal mi na uši sluchátka a usnula jsem. Pak jsem se probudila v nemocnici asi po 12 dnech. Nevěděla jsem co se stalo tak jsem volala mámu, ale nepřišla máma, ale sestřička, tak sem se jí ptala kde je máma a ona mi řekla, že za mnou zítra přijede. Pak sem se jí zeptala kde jsem. Ona že v nemocnici.Tak sem řekla: v Sokolově?.A ona: Ne v Praze na Královských Vinohradech V tu chvíli sem si to všechno uvědomila co se stalo.
Maminka i se svým přítelem tam za mnou jezdili skoro pořád. I babička z dědou. Hodně mi to pomáhalo. Po čase jsem zjistila že mám 12% popálenin 2.stupně a 35% 3.stupně.

Hodně mi pomáhalo když tam se mnou byla má rodina, také mi pomohl i psychiatr, sestřičky hlavně doktoři/ky. Byly tam na ně moc hodný. Oblíbila jsem si je. Pak jak už sem byla na standartu tak sem i trošku sestřičkám pomáhala. No a uteklo mi to tam. Celkem jsem v nemocnici byla 2 měsíce a 29 dní.

Jednou bych taky chtěla být sestřička jako sestřičky na Vinohradech a pomáhat dětem.

A toto je můj příběh.

Sdílet na Facebooku  Sdílet na Twitteru