Skutečné příběhy dětí. Bojovníků malých tělem, obřích statečností. 

Boj o život v dětském věku, je to nejstrašnější zlo, které může děti a jejich rodiče potkat. Největší nespravedlnost na světě. 
Bolest a nezměrné duševní i tělesné utrpení, které rakovinu či popáleninový úraz doprovázejí, je často nad dětské síly. A přesto to dali a dávají... Žijí mezi námi. Bojovníci. Toto jsou jejich příběhy... 

Filip

Víš co si budu přát, až najdu čtyřlístek?

Příběh

Denny

Nemám půlku těla. 

Příběh

Dan

Žiju, i když sem v osmi letech vzplál a hořel jako pochodeň. Žiju!

Příběh

Jirka

Lékaři mi diagnostikovali myelodysplastický syndrom

Příběh

Štěpánek

Štěpánek spadl do žhavého popela 

Příběh

Jasmínka

Pohádka o krásné a statečné princezně Jasmínce 

Příběh

Anička

"Vaše dcera má akutní leukémii". Byl to šok, obrovská...

Příběh

Martin

„Mami, tati, proč já? Co škola? Co kamarádi? Neumřu? Proč?"

Příběh

Petřík

HRAJE SE O ČAS. Hledáme dárce dřeně pro Petříka

Příběh

Andulka

Budu ten nejšťastnější člověk na planetě.

Příběh

Odzer

Jmenuji se Odzer. Narodil jsem se v Himaláji 4200 m.n.m.

Příběh

Terka

"Popálenina je skvělé měřítko na lidi. Díky ní dokážete poznat.."

Příběh

Příběhy těchto popálených bojovníků hovoří za vše... Přidat k nim jakékoliv další slovo, slova, myšlenky, je velmi těžké. 

Děti s takto vážnými úrazy v jediném okamžiku dospěly a získaly zvláštní hlubokou vnitřní moudrost.Přežily nemožné. Zažily tolik bolesti, co většina lidí nezažije po celý svůj život. Být s nimi je neobyčejně obohacující. 
Bohužel se však s příchodem puberty stávají jednou z nejohroženějších skupin s vysokým počtem sebevražd. Poté, co úspěšně vybojovali svůj zápas o holý život, střetávají se s krutou realitou. Straní se lidí, protože lidé se jich štítí. Straní se dětí, protože děti se jich bojí. Jsou terčem posměchu a opovržení. A tak svůj těžce vybojovaný život raději dobrovolně opouštějí.

Pomozte nám těmto bojovníkům ukázat, že jejich hrdinný zápas nám není lhostejný a že místo výsměchu a opovržení jsou hodni hluboké úcty a obdivu. Potřebují naši podporu a pomoc více, než si vůbec dokážeme představit.

Jsou to hrdinové a ví...

Ale přeci jen nám dovolte, vyprávět ještě jeden příběh. Příběh válečného hrdiny, československého letce RAF v Anglii.

Příběh Františka Truhláře

František Truhlář ve svých 23 letech uprchl z Pretektorátu Čechy a Morava na západ, aby nejprve ve Francii a následně v Anglii bojoval za svou vlast proti fašistickému Německu. Dvakrát jen zázrakem přežil pád letadla a dvakrát byl rozsáhle popálen. Popálen tak, že poté, co vybojoval holý život, musel mu být dokonce opakovaně rekonstruován obličej.

Po prvním zranění, kdy jako jediný přežil pád bombardéru, bál se vyjít mezi lidi. Bál se reakcí na své znetvoření. V Anglii se však setkal s pozitivními reakcemi. Obyčejní lidé se k němu chovali jako k hrdinovi, který bojoval a trpěl za jejich zemi. Dal se dohromady a znovu se vrátil do aktivní služby.

Konec války zastihl Františka Truhláře opět v nemocnici, kde bojoval s následky svého druhého zranění, které utrpěl při pádu své stíhačky. Při návratu z mise mu došlo palivo, když doprovázel letoun svého kamaráda do bezpečí.

Do vlasti se vrátil ve svém spitfiru jako major a po doléčení zranění se stal zástupcem velitele Leteckého pluku 12 v Praze - Kbelích.

U obyčejných lidi se však doma na rozdíl od Anglie setkával převážně s necitlivými reakcemi a bezohledným a krutým chováním. Jeho spolubojovník, slavný stíhací pilot František Fajtl, vzpomínal, že k Františku Truhlářovi jednou do vlaku přisedla mladá žena s dítětem. Dítě začalo plakat a žena se obořila na válečného hrdinu v uniformě ověnčené metály za hrdinství a chrabrost: "Jděte pryč! Copak nevidíte, že se vás bojí? Takoví jako vy by vůbec neměli chodit mezi lidi!"
František Truhlář vstal, odešel z kupé a na chodbičce vlaku se rozplakal. Svému kamarádovi majoru Ezbedovi se pak svěřil: „Vidíš, jsem tady už jen proto, abych strašil děti. Bylo by lepší, kdybych se zastřelil...“

Pohnutý osud válečného hrdiny, československého letce RAF, majora Františka Truhláře se naplnit v jeho pouhých 29 letech, když tragicky zahynul při přeletu svého rodného města, Lomnice nad Popelkou. Příčina jeho posledního pádu nebyla dodnes vysvětlena. Zda šlo jen o nešťastnou chybu tohoto zkušeného pilota nebo se na něm podepsala silně podlomená psychika způsobená následky devastujících válečných zranění, to zůstane již navždy nezodpovězenou otázkou...