Péťa

Ahoj,

jmenuji se Petr Fujan a narodil jsem se 5.8. 1991. Den 21.7.1995 pro mne byl velmi tragický, neboť jako čtyřletý chlapec jsem při hraní s kamarády spadl do jímky se škvárovým popelem a utrpěl popáleniny 3. stupně na 62% procentech těla. Popálené jsem měl hlavně dolní končetiny a ruce. Po transportu na kliniku popáleninové medicíny Královské Vinohrady následovalo nespočet operací. Musely mi být amputovány obě dolní končetiny v kotnících a následně v polovině bérců. Dále mi byli amputovány všechny prsty na rukách. Bylo provedeno nespočet transplantací kůže. V umělém spánku mě lékaři udržovali 82 dní a po probuzení moje první co prý bylo, že jsem chtěl,,Knedlo zelo,,.

Na klinice jsem strávil celkem 5 měsíců, kde lékaři bojovali o můj život. Poté jsem podstoupil operaci, kde mi byl z dlaně vytvořen jakoby palec, abych se aspoň sám najedl. Po ukončení základní školy jsem se vyučil jako prodavač smíšeného zboží a následně si udělal nástavbu a odmaturoval. Dnes chodím na protézách a dokonce jsem jezdil i na kole. Dokážu se o sebe částečně postarat díky mamce, která na mne byla přísná a dnes si sám přišiji i knoflík. V dnešní době mám svojí přítelkyni, s kterou teď provádíme rekonstrukci bytu a následně spolu budeme bydlet a plánovat rodinu. Moc bych chtěl poděkovat lékařům, sestřičkám a celému personálu popáleninové kliniky Královské Vinohrady, za to že mi zachránili život a dali mne dohromady. Nikdy jim nepřestaneme s matkou být vděčný.

S pozdravem Petr Fujan

Petr je ohromný borec. Bojovník. Přežil nemožné. Ve svých čtyřech letech spadl do jímky se škvárovým popelem. Velmi popáleno 62% těla. 82 dnů v kómatu. Resuscitace. Nespočet operací, postupná amputace všech končetin.

Má v sobě však obrovskou sílu. Určitě po mamince. Která mu tak moc pomohla a pomáhá. I proto to Péťa nevzdal a nevzdává.

Slova maminky, která vychovává další své dva syny a svými pár slovy vyjádří takřka vše.

“Péťa se od 1.třídy osamostatnil sám, od 1.třídy chodí do školy sám. Akorát jsme mu nechali udělat takový úchopový paleček, aby mohl vlastně psát ve škole sám. No a jinak...na tělocvik chodí, dělá všechno. Prostě to co zdravý děti kolikrát nedokážou, tak to on prý udělá perfektně ve škole. Ve škole s ním také byli spokojení.“

A její slova o 20 let později: „Dnes jsem na něj hrdá, co vše dokázal.“

Dnes je Péťovi 27 let. Žije životem chlapa, který miluje život. Který se ničeho nezalekne. Plánuje rodinu. Má kapelu. Zpívá. Koncertuje. A k tomu všemu má v sobě hodně moc síly, odvahy a touhy pomáhat dál. Přidal se k AVALONE. Odvahou sdílet svůj příběh i Petr povzbuzuje lidi do jejich vlastních životů. Dětem a lidem po jakémkoliv úrazu, po těžké nemoci dává odvahu, sílu a naději. A dětem zdravým tím ukazuje, čeho se mají vyvarovat. Pomáhá je ochránit prevencí.

A co pomáhá Petrovi? „ Strašně moc pomáhají rodiče, rodina, kamarádi kolem nás. Hodně pomáhá, když na nás lidi koukaj úplně normálně, jako by jsme v ničem nebyli jiní.Hlavně to člověk nesmí vzdávat.“

PÉŤO! Je nám obr ctí. DĚKUJEME! Moc si Tě vážíme. 

A ještě jedna z doby před dvaceti lety. Úsměv vítěze! A Péťa rozhodně vítěz je. 

Odkaz archiv ČT, kde je dokument o Pétovi natočený před 17-ti lety. Dokument pracovně nazvaný "Ahoj, strejdo!" rekonstruuje Petrův příběh, přibližuje možnosti popáleninové medicíny. 

 https://www.ceskatelevize.cz/porady/1095946610-diagnoza/40-popaleninove-trauma/video/?fbclid=IwAR3LZkaLbHa8ktUDdmbFq-bWoEfQQVdrKOWB-TN39UMQ3KauJBkfj6coMdY

Sdílet na Facebooku  Sdílet na Twitteru